HISTORIE
SVAHOVÁ - historie od Zdeny Binterové "Od Kálku po Boleboř a Blatno"
Svahová, část obce Boleboř a dříve Neuhaus, leží 10,5 km S od Chomutova v nadmořské výšce 795 m. Její německý název patří jen myslivně na západním okraji vsi a v podstatě mylně byl přenesen na celou osadu. To vede ještě i dnes k častým nedorozuměním a omylům v případech, že se zamění Neuhaus - Nový Dům nad Jindřichovou Vsí u Kalku za Neuhaus - Svahovou. Český název Svahová se začal používat až po 3. září 1951 a byl odvozen z polohy vesnice.ZSZ od Svahové pramení Nivský potok, SV potok Lužec. Název Lužec bývá někdy mylně používán pro Nivský potok. Celé toto území je bohaté na prameny a studánky. Také je zde menší rašeliniště.
Na Lužci pod Svahovou, l km ZJZ od Pyšné, stojí starý mlýn Aumůhle, dnes již rekreační chalupa.
V okolí Svahové byly založeny tři rybníky: 2 km SZ tzv Anwedel Teich - Kachní rybník, 0,7 km SV od silnice Svahová - Malý Háj Neuer Teich - Nový rybník a 2,1 km SSV Teltschteich nebo také Loch Teich - Telčský rybník, rybník V díře. Mezi nimi byly vybudovány strouhy (Anwedlgraben a Toltschgraben), které převáděly vodu z povodí Telčského potoka do povodí Lužce. Z rybníka V díře a z Kachního rybníka byly dvě výpuste: jedna do Telčského potoka, druhá k Lužci. Sloužily údajně k oddělení kyselých vod z rašelinišť od „sladkých".
O vzniku Svahové se nedochovaly žádné zprávy. Je však pravděpodobné, že ji založil Kryštof z Karlovic, od roku 1554 majitel červenohrádeckého panství, současně nebo krátce po zřízení kamencovny v Jirkově. To by vysvětlovalo i její název - Neuhaus - nově založený dům. V počátcích své existence to byla osada lesních dělníků, pracujících pro kamencovnu. Kryštof z Karlovic, báňský hejtman z Jáchymova, vybudoval v Jirkově nejen kamencovou huť, ale i důl „Sv. Kryštofa", ve kterém se těžily kamencové rudy. Do města proto povolal řadu saských dělníků i mistrů. Kromě různých výhod jim prodal také právo na těžbu kamencových rud se dvěma kusy lesa a právem plavit si dřevo z těchto lesů po říčce Bílině a jejím přítoku Lužci. Smlouva o koupi však byla sepsána tak obratně, že neuváděla dobu, po kterou mohou měšťané těžit. To se později stalo příčinou těžkých sporů.
První doložená zpráva o osadě Neuhaus u Boleboře je z roku 1563 v kadaňské korespondenční knize a týká se dědictví: „eine Erbschaft in Newnhauss". Když pak Karlovic roku 1577 prodal téměř celé panství svému nevlastnímu synovi Augustu z Geršdorfu, ponechal si pro sebe kamencovou huť i důl s právem těžby, určité pozemky a také osadu Neuhaus. Tím začaly již zmíněné spory.
Chomutovská Heimatskunde z roku 1898 uvádí o dalších dějinách Svahové jen to, že „lesní území Svahové bylo součástí deskového statku „Sv. Kryštof", Patřícího začátkem 17. století (tedy po smrti Karlovice, který zemřel r. 1578) Georgu Meinlovi. Od něj jej koupilo dle písemné smlouvy z 15. 7. 1610 město Jirkov za 30 419 zl. 19 krejcarů. Dne 15. února 1613 následovalo převedení důlního díla „Sv. Kryštof" se vším příslušenstvím také na město Jirkov.
Zprávy o tom, jestli Svahová přežila třicetiletou válku, se nedochovaly. Berní rula ji roku 1654 neuvádí, což by mohlo znamenat, že byla zpustošena. Ale roku 1787 tam podle Schallera již stálo uprostřed lesů 18 domů. Stále patřila k městu Jirkovu, který byl součástí červenohrádeckého panství. To zdědila roku 1809 po svém otci Jindřichovi z Rottenhanu jeho dcera Gabriela, provdaná za hraběte Jiřího Buquoye. Byl to vysoce vzdělaný svobodomyslný muž, který stejně jako jeho tchán i Gabriela, podporoval na panství další rozvoj průmyslu. Zaměřil se také na výrobu skla a otevřel na panství několik skláren. Jedna z nich stávala v letech 1817 - 1819 ve Svahové, poblíž zdejší myslivny Nový dům na západním okraji dnešní vesnice. Nazval ji Georghůtte - Jiřího huť a vyrábělo se v ní tabulové a zelené sklo a také tzv. Kreideglas - to bylo kvalitní draselno - vápenaté sklo.
Tato sklárna sestávala z parního stroje včetně stoupy, sklářské hutě, bud, ve kterých byla uskladněna rašelina, kůlen na nářadí, stájí a obytné budovy pro 16 rodin sklářských dělníků. K pohonu vodního kola sloužil Buquoyem zkonstruovaný dřevěný parní stroj, podobný tomu, který Buquoy již použil roku 1813 při odvodňování dolu na uhlí v Otvicích. Buquoy věděl, že dřevěný parní stroj je méně výkonný než tehdejší anglické parní stroje. Ale předpokládal, že pro jeho nízkou výrobní cenu by mohl posloužit k zaučení zdejších lidí na práci s parními stroji - než přejdou na výkonnější a dražší parní stroje. Také vytápění rašelinou bylo záměrné - mělo se využít blízké malé rašeliniště.
Tento podnik ale roku 1819 vyhořel - údajně právě kvůli tomuto dřevěnému parnímu stroji a již nebyl obnoven Celá tato sklárna i využití rašeliny při jejím vytápění je podrobně zpracovaná v sešitovém vydání chomutovské Heimatkunde z roku 1934 - Die Industrie na stranách 75 - 82. Bohužel, článek se týká jen této sklárny a o dalších se nezmiňuje. Takže zatím ještě není jasné, jestli u Nového Domu nad Jindřichovou Vsí u Načetína stála tehdy další sklárna, nebo jestli jde jen o záměnu názvů obou mysliven Nový Dům. Mostečtí archeologové již slíbili, že se nad Jindřichovou Ves podívají, aby vnesli jasno do této otázky. Zdá se však, že tam sklárna skutečně byla, ale mnohem dříve.
U Svahové se v malé míře dolovaly také železné rudy, dodávané do železárny ve Vysoké Peci. Podrobnější zprávy však nebyly nalezeny. Roku 1850 se i Svahová stala na krátký čas samostatnou obcí, ale již roku 1868 byla osadou města Jirkova. Při územní reorganizaci v roce 1960 byla pak přičleněna k obci Boleboř.
Podle chomutovské Heimatskunde z roku 1898 činila celková výměra pozemků Svahové 1285 ha. Většinu tvořil les, patřící Jirkovu. Na pole a louky připadalo jen 29 ha. Zemědělství se zde nedařilo, pěstovalo se jen trochu ovsa, žita a brambor. Obyvatelé se více zabývali dřevorubectvím a dopravou dřeva do města. Ani řemesla zde nebyla zastoupena, byl zde jen jeden výrobce hraček. Farou i školou patřila Svahová k Boleboři. Ke Svahové patřila také skupina domků něco málo přes 2 km SSV od osady, nazývaná Im Loch - V Díře. Bývala to víska na panství Červený Hrádek, kde ještě v roce 1930 žilo v 6 domech 28 obyvatel. Dnes patří toto místo již z větší části do okresu Most.
Z Farského vrchu do ústí Lužce byl vybudován lyžařský vlek. U sjezdovky stojí Horský hotel Svahová, bývalá Sokolská chata a později rekreační středisko Železáren Chomutov. Dnešní podoba hotelu je výsledek několika přestaveb. Původně to byla budova o dvou místnostech, v jedné z nich je na trámu i dnes viditelný vyrytý letopočet 1777.
-
-
Zdejší pionýrský tábor zanikl v 90. letech. Jako zajímavost by se ještě mohlo uvést, že ve Svahové míval chatu také president Ant. Novotný. Kromě trvale obydlených domů zde v roce 1999 bylo ještě 36 rekreačních objektů, což jasně ukazuje, že Svahová se stala oblíbeným rekreačním místem. V lednu 2000 však také Svahová byla zasažena sněhovou kalamitou a týden nebyla pro množství sněhu přístupná. Silnice sem byla zprovozněna až 25. ledna.
Do katastru Svahové patří i Horský hotel Lesná, bývalý Ladung. Blízká ves Lesná, o níž je první zmínka již roku 1621 jako o vsi Langendorf, však patří celá do okresu Most. Dnešní Horský hotel Lesná existoval již začátkem 20. let. Ve třicátých letech si Spolek severočeských dělnických turistů přestavěl budovu na svoji chatu. Pak se vystřídala řada majitelů. V 60. letech např. byl rekreačním střediskem chomutovských elektráren, pak Chemických závodů, koncem 80. let byl prodán státním statkům a od roku 1995 je v soukromých rukou.